Příběh stromu začal u pana architekta Radima Oblouka, který chtěl navržený projekt s pravidelnými liniemi chodeb, pokojů a stěn “narušit” něčím zcela odlišným, něčím nepravidelným a přírodním. Napadlo ho do vstupní haly domova pro seniory umístit kmen stromu, který by zde zároveň plnil i nosnou funkci.
Strom samotný jsme začali se zástupci stavební firmy hledat brzy po zahájení stavby. Bylo zřejmé, že musí být do domova instalován dříve, než začnou práce na střeše, do té doby je potřeba strom také odkornit.
Byli jsme se podívat na několika místech, bohužel ale všechny stromy, které odpovídaly požadavkům pana architekta, byly daleko od cesty a tudíž špatně přístupné pro jeřáb, bez něhož kácení nebylo možné.
Nakonec se našel strom v Poličce. Hned za plotem rodinného domku, 2 metry od silnice. Pan přípravář stavby se o záměru jej pokácet dozvěděl přímo od firmy, která měla kácení provést. Povolení ke kácení stromu bylo již ze strany města vydáno. Důvodem byly dlouhodobé stížnosti sousedů, a tak majitelé neměli jinou možnost.
Jeli jsme se na strom podívat. Byl to krásný, mohutný starý buk, větve měl v horní části koruny stažené popruhem. Kácení stromu bylo naplánováno na pondělí 18. 3. 2024. V neděli předtím byl již strom “připraven” ke kácení, všechny menší větve byly odstraněny, zůstal jen kmen a hlavní větve.
V den kácení bylo modro a slunečno. Když jsme přijeli do Poličky, byla již ulice uzavřena a před domem stál vysoký jeřáb, který držel na laně strom za jeho korunu. Kolem čtvrté odpoledne dřevorubci začali s kácením. Mezitím přibývalo přihlížejících. Kácení sledovali jak děti, tak dospělí, všichni v úžasu, že se kácí největší strom v ulici. Cítila jsem se zvláštně. Stromu mi bylo líto a stále jsem si opakovala, že my nemůžeme za to, že tento strom musí být pokácen.
Kousek ode mě stál manželský pár a paní plakala. Hned mi bylo jasné, že jde nejspíš o majitele stromu. Dřevorubci mistrně obkroužili pilou strom dokola a bylo ticho. Po chvíli se strom začal zvedat a jeřáb jej ladně přenesl přes plot na silnici, kde ho postavil na uříznuté “dno”. V tu chvíli mě napadalo srovnání mít “strom v cestě”. A ne ledajaký, obrovský mohutný buk. Tělo buku bylo oddělené od kořenů, přesto z něj vyzařovala důstojnost a vážnost spojená s jeho stářím, mohutností, krásou.
Zaměstnanci stavební firmy spolu s dřevorubci začali pomalu strom pokládat na připravený podstavec. Jejich úkolem bylo pokud možno nezlomit žádnou větev, strom jsme potřebovali celý. Zatímco dřevorubci zkracovali větve koruny do šíře povolené pro převoz (4,5 metrů v průměru), začali se lidé pomalu rozcházet a já jsem se šla seznámit s majiteli parcely a stromu. Říkala, že si sousedi na strom, padající listí, větve a vše kolem stěžují mnoho let a oni již nemají z důvodu dobrých sousedských vztahů sílu stížnostem čelit. Popisovala mi, jak se jim ulevilo, když se u nich doma objevil náš pan přípravář stavby a zeptal se jich, zda by jim strom prodali do nově budovaného domova pro seniory ve Vendolí. Sdělila mi, že sice pláče, ale jinak je šťastná. Přála si, “aby se to celé nějak vyřešilo, a ono se to podařilo“. Měli s manželem radost, že jejich strom bude mít využití v domově. A ne ledajaké!

V novém domově bude mít strom doslova centrální postavení. Denně kolem něho budou chodit senioři z obou domácností, jejich návštěvy a zaměstnanci domova. Bude rozcestníkem domova. Denně bude moci působit svou uklidňující silou na všechny, kteří se na něj zadívají, nebo se ho dotknou. Jeho paní majitelka měla pravdu. Jako by to tak mělo být. Po téměř sto letech, kdy rostl a dělal svým červeným listím radost v Poličce se přesune o pár kilometrů dál do vesnice Vendolí. Starý, se vším, co zažil, do nového domova, stejně tak jako klienti tohoto domova se svými životními příběhy. Nyní je strom umístěn za kostelem ve Vendolí, kde jej technikou pískování zbavuje jeden ze zaměstnanců stavební firmy kůry. Na tomto místě zůstane i přes léto a na konci léta se přesune na místo, kde se začne další kapitola jeho „života“. Brzy po tom se k němu přidají i noví klienti a zaměstnanci domova a jsem si jistá, že majestátnost buku, jeho krása a klidná síla z něj vyzařující, budou působit na každého, kdo do domova vstoupí.